I na Kladensku najdeme mokřady plné života, je potřeba je chránit

Ilustrační foto
Autor: město Vyškov

Mokřady patří mezi nejvýznamnější, ale současně i světově nejohroženější ekosystémy. Od 50.let minulého století, kdy se na našem území nacházelo přibližně 1,3 milionu ha mokřadních vodních prvků, postupně docházelo k jejich odvodnění, většinou vlivem člověka. Dnes jich u nás zbývá přibližně 350 tisíc ha, během 60 let tedy zmizelo zhruba 950 tisíc ha. V druhý únorový den si na celé planetě připomínáme Světový den mokřadů. A přestože na Kladensku nemáme ty mezinárodně významné, i v našem regionu se nacházejí zajímavé mokřady. A pomalu přibývají...

Jejich význam v době klimatických změn je nesporný. Mokřady jsou přechodem mezi suchozemským a vodním ekosystémem, kde voda neproudí, ale zůstává po většinu roku. K mokřadům řadíme vodní prvky v krajině, jako jsou rašeliniště, slatiny, prameniště, mrtvá ramena, tůně, lužní lesy, zamokřené louky, nivy řek, bažiny, rákosiny, horská jezera, rybníky, slaniska či zatopené lomy. Kromě toho, že mokřady poskytují domov a potravu mnoha vzácným druhům rostlin a živočichů, také zachycují a zmírňují přívalové deště či povodně, zvyšují vlhkost vzduchu a přirozeně ochlazují prostředí v horkých dnech. Jsou zásobárnami vody v obdobích sucha, zlepšují přirozenými filtračními procesy kvalitu vody a v neposlední řadě vytvářejí prostor k rekreaci či vycházkám.

I přes jejich obrovský význam rozloha i kvalita mokřadů klesají. Od začátku minulého století a intenzivněji od jeho poloviny začaly podléhat melioracím, masivní přeměně v zemědělskou půdu či zastavění.

V okolí vodních toků tyto prvky zmizely kvůli narovnání a zahlubování koryt, budování vodních nádrží. Pokles rozlohy rašelinišť zase ovlivnila těžba. Kvalitu mokřadů navíc zhoršilo intenzivní zemědělství a s ním spojená eroze půdy nebo zarůstání invazivními druhy. Negativní vliv snížení počtu a rozlohy mokřadů lze rovněž dobře ilustrovat na úbytku vodního ptactva. Česká společnost ornitologická hovoří o tom, že za posledních 40 let jsme přišli o přibližně 75% vodních ptáků.

Kladensku dominují potoční mokřady

V oblasti Kladna a okolních obcí v jeho správním území se v přirozeném vodním systému nachází rozvodí. Vody z části směrem na Zákolany a dále na Kralupy směřují do řeky Vltavy, a to zejména Zákolanským potokem, který je pro ně hlavním tokem.

Vody ze západní a jižní části směřují do řeky Berounky, dominantně potoky Kačák a Loděnice.

„Potoky na našem území jsou hodně zregulované, zazemněné a neustále trpí traumatem ze sucha. Krajina vysychá. Ještě spisovatel Ota Pavel popisuje, jak u Buštěhradu chytal v potůčcích pstruhy, dnes už tam zbyl jen jeden potok tekoucí dále na Zájezd. Přesto i na Kladensku stále mokřady jsou – a právě dominantně v okolí těchto potoků. Proto si vážíme každé rákosiny, každé bažiny i tůně,“ popisuje situaci kladenského regionu vedoucí odboru životního prostředí kladenského magistrátu a uznávaný amatérský přírodovědec Radovan Víta.

Nejvýznamnějšími v části odvodněné do Berounky jsou Záplavy u Srb. „U samotného velkého rybníka je jen pruh mokřin směrem k bývalému dolu Vaňkovka. Ale Malé Záplavy za silnicí představují obrovský různorodý mokřad táhnoucí se od Srb až ke Kačici. Je složený z otevřených vodních plošek, rákosin, ostřicových luk i zazemněných ostrůvků. Při jarním tání je tento mokřad schopný zadržet obrovské množství vody. Žije zde – ať trvale či přechodně – značné množství druhů živočichů. Velice nám tu pomáhají bobři, kteří prokáceli stinné lužní porosty, pustili sem světlo a udělali mělké tůňky, které se dobře prohřejí. Následkem této jejich činnosti jsme tu například zaznamenali populační explozi rosniček zelených,“ osvětluje zdejší vodní život Víta.

„Problémem velkého rybníka Záplavy jsou v posledních letech sinice. Nádrž se nedá vypustit, protože dno kvůli poddolování pokleslo. Ve vodě se tak hromadí živiny. Hodláme se tam v budoucnu zaměřit i na zdroje fosforu, protože se tu stýkají vody z čističek okolních obcí a voda kromě toho přichází do styku shnojivy zpřilehlých polí. Obojí vodu ohrožuje.“ Podél potoka Kačák se za obcí Kačice směrem na Stochov a dále na Vašírov nacházejí významné rákosiny. Tato niva, byť byla dříve obhospodařovaná, je dnes znovu zamokřená a plná živočichů. Rozhodně však tyto biotopy ještě nejsou v bezpečí natrvalo.

„Máme tu vymezené biokoridory, biocentra. Záplavy jsou přírodní rezervací, takže je nastavena alespoň základní ochrana, ale stále se objevují snahy o melioraci a zkultivování některých těchto biotopů,“ upozorňuje Víta.

Pravěké stromy u Vašírova

Pod Vašírovem se nachází unikátní rašeliniště, o kterém zajímavě píše například biolog Petr Pokorný v knize s názvem Neklidné časy: Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Osvětluje, co se v oblasti dělo ve čtvrtohorách, dobách ledových i meziledových.

„Toto rašeliniště bylo vytěžené velice rychle. Prostředí je silně kyselé. Pod příjezdovou cestou zůstal nenarušený profil rašeliny, ze kterého odborníci z Karlovy univerzity odebrali vzorky a zkoumali podle nalezených pilových zrn ve vzorcích, jaké rostliny tu v pravěku rostly. Zjistili, že jde o krajinu na rozhraní starosídelní oblasti s kontinuálním zemědělstvím směrem na Kladensko a krajiny s chudšími půdami směrem na Rakovnicko, kde se střídala období intenzivního obhospodařování s obdobími sucha, společenských rozvratů, chladnějších period a víceméně opuštěnosti. A právě to bylo na zmíněných vzorcích od Vašírova vidět,“ popisuje Radovan Víta.

„Významným nálezem bylo, že některé z objevených pařezů v rašelině jsou ze smrků. V té době – relativně krátce po ustoupení ledovců z doby ledové – tu ale podle dosavadních poznatků ještě neměly být. Měly růst daleko na jihu, jihovýchodě. Nikdo je tu nečekal. Což zapadá do teorie ‚útočišť‘, tedy tvrzení, že i v ledových dobách přežívaly některé druhy dřevin daleko severněji, dokonce i na ledovcích v takzvaných útočištích. Jsou to vzrušující nálezy.“

Druhým směrem se pod Záplavami nachází také významný nivní mokřad Kalspot, záplavová louka a obnovené vodní nádrže na kraji obce Kamenné Žehrovice na levém břehu potoka Loděnice, které jsou přírodní památkou. „Kalspot je součástí přírodního parku Povodí Kačáku. Okrajem jeho území prochází i naučná Drvotova stezka. Vyskytují se tu běžné i vzácnější rostliny a živočichové. Jde například o poslední místo, kde u nás žije kuňka obecná, které se říkává ohnivá. Najdete tam čolky velké, skokany, ropuchy a jiné zajímavé živočichy. Zakrouží nad vámi i mořský orel, který hnízdí v lesích výš nad mokřadem,“ vykresluje místo Radovan Víta.

Občas se podle něj vytvoří i nový mokřad, jako tomu bylo mezi Kyšicemi a Unhoští, kde se vylila voda do ohybu potoka, který se zanesl v Zelnišťatech. Nyní je již plný života.

Text byl převzat z Měsíčníku Kladno se souhlasem vydavatele.