Kladenský doktorand zkoumal nové technologie v mrazech Antarktidy

Ilustrační foto
Autor: Wikimedia Commons

Vědecká odvaha, špičkové technologie a extrémní podmínky – to vše spojil výzkum Marka Sokola, doktoranda Fakulty biomedicínského inženýrství (FBMI) ČVUT v Kladně. Jako člen české expedice se vydal na stanici Gregora Johanna Mendela v Antarktidě, aby tam v mrazivém prostředí testoval vliv extrémních podmínek na lidský organismus a ověřoval funkčnost nositelných technologií vyvinutých právě v Kladně. Symbolické propojení nejchladnějšího kontinentu s naším městem završil tabulkou s nápisem KLADNO, kterou připevnil na směrový sloupek u výzkumné stanice.

V odlehlé oblasti Země – v Antarktidě, místě s extrémními povětrnostními podmínkami a mrazivými teplotami – probíhá výzkum, který může zásadně ovlivnit naše porozumění globálním klimatickým změnám i fungování lidského těla v náročném prostředí. A kladenský zástupce byl u toho.

Marek Sokol, doktorand katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva a vědec z výzkumné skupiny biomechaniky a asistivních technologií (VS BAT) FBMI ČVUT v Kladně, byl členem české vědecké expedice na stanici Gregora Johanna Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. V rámci mezinárodního týmu se zaměřil na výzkum vlivu extrémních podmínek na lidský organismus a na testování špičkových nositelných technologií.

„Výsledky výzkumu mohou najít uplatnění v neuropsychofyziologii, ergonomii (obor zabývající se optimalizací potřeb člověka v pracovním prostředí a v jeho podmínkách – pozn. red.) i při vývoji moderních technologií pro dohled nad zdravotním stavem vojáků, potápěčů, astronautů a dalších profesionálů vystavených extrémnímu zatížení,“ prozradil Marek. Na antarktické základně nepřetržitě monitoroval vybrané fyziologické funkce členů expedice. „Jednalo se například o měření svalové aktivity, srdeční činnosti, saturace krve kyslíkem, dechových parametrů, spánku, posturální stability nebo úrovně fyzické aktivity a stresu. Používal jsem nejen běžně dostupná zařízení, ale také přístroje a software vyvinuté ve VS BAT na Fakultě FBMI vKladně,“ dodal doktorand.

Na ledovcích s vichrem v zádech Největší výzvou však byla realizace měření v terénu. Expedice zahrnovala výpravy na ledovce Whisky Glacier, Triangular Glacier a Davis Dome nebo kempování u jezera Monolith, kde tým strávil několik dní v nepříznivých podmínkách s nízkými teplotami a silným větrem. V tomto extrémním prostředí museli účastníci nejen přežít, ale zároveň zajišťovat sběr dat, přenosy a kontrolu funkčnosti zařízení, včetně práce přímo na ledovcích. „Vzhledem k tomu, jak náročné prostředí nás čekalo, bylo paradoxně nejnáročnější samotné cestování. Dlouhé přesuny, zpoždění, složitá logistika a obavy, jestli dorazí všechna technika i my v pořádku, mně vzaly nejvíc energie. Jakmile jsme ale byli na místě, zapomněl jsem na únavu – krajina kolem byla fascinující. Když jsme konečně stanuli na stanici, každé ráno jsem si říkal, jestli se nemám štípnout... Bylo to tak neskutečné, že jsem měl pocit, že se mi to celé jen zdá. Nejvíc si ale budu pamatovat to ticho a prázdno kolem. Opravdu vnímáte každý svůj krok. Byla to kombinace fascinace a respektu k přírodě. Měl jsem určitou představu, co mě čeká, ale realita byla mnohem intenzivnější. I když to bylo náročné, Antarktida ve mně zanechala hluboký otisk, na který nezapomenu,“ vypráví Marek Sokol.

Šestadvacetiletý doktorand FBMI ČVUT pochází z Prahy, ale v současnosti žije v Kladně. Středoškolská léta strávil na Soukromé střední škole výpočetní techniky, kde se začal intenzivně zajímat o technologie, programování a jejich využití v praxi. „Vždy mě ale zároveň fascinovalo lidské komplexní celek, který lze studovat, chápat a podpořit pomocí techniky. Nejvíc mě láká průsečík neurověd a umělé inteligence. Právě biomedicínské inženýrství mi dalo prostor tyto oblasti spojit a pracovat na řešeních, která mají reálný dopad. Ať už jde o monitoring a hodnocení fyziologických funkcí, vymýšlení nových metod v oblasti umělé inteligence a medicíny nebo vývoj nositelných zařízení pro extrémní podmínky,“ podotkl kladenský vědec.

Kladenská stopa v Antarktidě Přestože to v mrazivé pustině nebylo snadné, Marek si v Antarktidě dokázal najít chvíli i na osobní gesto – na směrový sloupek u antarktické stanice připevnil tabulku s nápisem KLADNO. Symbolicky tak propojil nejchladnější kontinent světa s největším středočeským městem. Expedice na stanici Gregora Johanna Mendela, organizovaná v rámci Českého antarktického výzkumného programu Masarykovy univerzity, se stala nejen testem fyzické a psychické odolnosti účastníků, ale také skutečnou terénní laboratoří, v níž se ověřovaly technologie a výzkumné metody vyvíjené ve vědecké skupině z Kladna.

Expedice v Antarktidě však nebyla pro kladenského vědce cílovou stanicí, ale spíše odrazovým můstkem k dalšímu výzkumu. Věnuje se mu s kolegy z VS BAT a v rámci své disertační práce, která se zaměřuje na metody a systémy hodnocení fyzického a psychického stavu personálu během analogových a vesmírných misí.

Výzkum má skutečně nadpozemský přesah, protože Markova disertační práce je zároveň součástí experimentu AstroMoWe, jenž byl nedávno vybrán Ministerstvem dopravy ČR a Evropskou vesmírnou agenturou mezi čtrnáct českých vědeckých projektů, které byly doporučeny kmožné realizaci na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). „To, co jsme s kolegy z VS BAT testovali v Antarktidě, má další pokračování – tentokrát ve vesmíru. Využíváme stejné principy sledování fyziologických reakcí, ale v ještě extrémnějším prostředí mikrogravitace. Pro mě je to obrovská výzva i čest. Věřím, že kombinace biomedicíny a umělé inteligence přinese nové možnosti, jak lépe chránit lidské zdraví – nejen na Zemi, ale i mimo ni," uzavírá Marek.

Text byl převzat z Měsíčníku města Kladna se souhlasem vydavatele.Titulek je redakční.